Radar je zkratka pro detekci a sledování rozhlasu. Jedná se o systém, který byl vyvinut během druhé světové války na měření vzdálenosti a rychlosti objektů pomocí rádiových vln. Posloužil jako systém včasného varování a odhaloval vzdálené nepřátelské letadlo, které bylo jinak nedetekovatelné pouhým okem.
Radarový systém může být použit k detekci polohy a rychlosti objektu. Systém funguje pomocí vysílače, vysílací a přijímací antény (někdy se jedná o dvě oddělené antény, ale pro oba role se používá jen jeden) a procesor. Nejprve je z radarového systému vyslán puls elektromagnetického záření, normálně rádio nebo mikrovlny. Pokud puls dosáhne pevného objektu, odráží objekt. Tato odražená vlna je potom detekována přijímací anténou a zpracována, přičemž uživatel informuje o poloze a rychlosti objektu.
Heinrich Hertz zjistil, že rádiové vlny se mohly odrážet od pevných předmětů v roce 1886 a německý fyzik Christian Hülsmeyer byl první osobou, která vyvinula systém, který by mohl použít rádiové vlny k detekci pevných objektů. V roce 1934 se na počátku druhé světové války objevily zvěsti, že Němci vytvářejí smrtelný paprsek. Robert Alexander Watson-Watt byl požádán, aby prozkoumal proveditelnost takové myšlenky. Vypočítal, že by nebylo možné vytvořit paprsek, který by mohl nic zničit, ale přimělo ho, aby přemýšlel o jiných způsobech využití rádiových vln. Vytvořil první funkční detekční systém využívající rádiové vlny v roce 1935.
Tento systém byl rozvinut po celém britském pobřeží, což umožnilo britské armádě včasné varování před příchodem nepřátelských bombardérů. Úspěchy Watsona-Wattse se podle všeho změnily výsledek druhé světové války pro spojenecké strany. Watson-Watt byl v roce 1942 vyznamenán a za svou práci na radaru získal americkou medaili za zásluhy v roce 1946. Termín radar byl vytvořen americkým námořnictvem v roce 1939. Radarové systémy se nyní používají po celém světě pro řadu civilních a vojenských použití.