Radar je zkratka pro detekci a sledování rozhlasu. Jedná se o systém, který byl vyvinut během druhé světové války na měření vzdálenosti a rychlosti objektů pomocí rádiových vln. Posloužil jako systém včasného varování a odhaloval vzdálené nepřátelské letadlo, které bylo jinak nedetekovatelné pouhým okem.
Radarový systém může být použit k detekci polohy a rychlosti objektu. Systém funguje pomocí vysílače, vysílací a přijímací antény (někdy se jedná o dvě oddělené antény, ale pro oba role se používá jen jeden) a procesor. Nejprve je z radarového systému vyslán puls elektromagnetického záření, normálně rádio nebo mikrovlny. Pokud puls dosáhne pevného objektu, odráží objekt. Tato odražená vlna je potom detekována přijímací anténou a zpracována, přičemž uživatel informuje o poloze a rychlosti objektu.
Heinrich Hertz zjistil, že rádiové vlny se mohly odrážet od pevných předmětů v roce 1886 a německý fyzik Christian Hülsmeyer byl první osobou, která vyvinula systém, který by mohl použít rádiové vlny k detekci pevných objektů. V roce 1934 se na počátku druhé světové války objevily zvěsti, že Němci vytvářejí smrtelný paprsek. Robert Alexander Watson-Watt byl požádán, aby prozkoumal proveditelnost takové myšlenky. Vypočítal, že by nebylo možné vytvořit paprsek, který by mohl nic zničit, ale přimělo ho, aby přemýšlel o jiných způsobech využití rádiových vln. Vytvořil první funkční detekční systém využívající rádiové vlny v roce 1935.
Tento systém byl rozvinut po celém britském pobřeží, což umožnilo britské armádě včasné varování před příchodem nepřátelských bombardérů. Úspěchy Watsona-Wattse se podle všeho změnily výsledek druhé světové války pro spojenecké strany. Watson-Watt byl v roce 1942 vyznamenán a za svou práci na radaru získal americkou medaili za zásluhy v roce 1946. Termín radar byl vytvořen americkým námořnictvem v roce 1939. Radarové systémy se nyní používají po celém světě pro řadu civilních a vojenských použití.
Radar je systém, který používá rádiové vlny k detekci a lokalizaci objektů tím, že měří čas, který uplyne, než se vlny odrazí zpět po zásahu něčeho. Funguje vysíláním impulsů a přijímáním ozvěn, což pomáhá určit vzdálenost, rychlost a směr objektu.
Radar se široce používá pro předpověď počasí, leteckou dopravu, měření rychlosti policií, námořní navigaci a dokonce i ve sportu pro měření rychlosti míče. Jeho schopnost vidět skrze mlhu, déšť a tmu jej činí nezbytným v mnoha oborech.
Technologie radaru byla vyvinuta v 30. letech 20. století několika vynálezci, ale Sir Robert Watson-Watt je často považován za klíčového průkopníka. První praktické radary byly použity během druhé světové války pro vojenskou obranu.
Radar používá radiové vlny k detekci objektů ve vzduchu nebo na zemi, zatímco sonar využívá zvukové vlny k detekci podvodních objektů. Oba systémy pomáhají s lokalizací, ale fungují v odlišných prostředích.
Radar dokáže detekovat objekty na velké vzdálenosti, funguje za všech povětrnostních podmínek a poskytuje rychlé, přesné informace o pohybu a poloze. Tyto výhody ho činí klíčovým pro dopravu, bezpečnost a vědecký výzkum.