Situační ironie Definice: rozdíl mezi tím, co se očekává v příběhu nebo hře, a co skutečně nastane
Situační ironie je pravděpodobně nejčastějším typem ironie, se kterou v literatuře narazí čtenář. Autoři používají situační ironii k překvapení, intrikám a zapojování svých diváků. Když čtenář očekává, že se něco stane, ale objeví se něco jiného, čtenář pak může přemýšlet o rozhodnutích, motivacích a vztazích charakterů a událostí, k nimž došlo v příběhu. Většina lidí je v příběhu obeznámena s "spiknutím spiknutí"; to je obvykle, když autor používá situační ironii. Například ve Velkých očekáváních Charlesem Dickensem nastává situační ironie, když se zjistí, že slečna Havishamová není Pipovým dobrodincem, přestože ho vedla a čtenář věřil, že je. Místo toho Pip zjistí, že jeho dobrodiní je jeho odsouzený, který nemá žádnou stanici nebo majetek a je v Anglii uprchlíkem. Tato zápletková zápletka překvapuje nejen Pip, ale i čtenáře, a vede k novému dobrodružství pro Pipa na konci románu. Situační ironie se liší od dramatické ironie v tom, že publikum i postavy si neuvědomují pravdu, která je v dějství odhalena.
Nezapomeňte se podívat na náš článek, tři typy ironie!
Situční ironie nastává, když existuje výrazný rozdíl mezi tím, co se očekává, že se stane, a tím, co se skutečně stane, což často překvapí jak postavy, tak čtenáře.
Příkladem situacioní ironie je, když shoří hasičská stanice. Lidé očekávají, že hasiči zabrání požárům, takže výsledek je nepředvídatelný.
Situční ironie zahrnuje výsledky, které jsou pro všechny neočekávané, zatímco dramatická ironie je situace, kdy diváci vědí něco, co postavy neví.
Situční ironie přidává příběhům překvapení, hloubku a zapojení, často přiměje čtenáře přemýšlet o volbách postav a o nepředvídatelnosti života.
Učitelé mohou vysvětlit situční ironii sdílením relevantních příkladů, používáním krátkých příběhů a povzbuzováním studentů, aby rozpoznali neočekávané výsledky v každodenním životě a literatuře.