Polednice
Kuvakäsikirjoitus Teksti
- Liuku: 1
- Polednice
- U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!
- Mlč! Hle husar a kočárek–hrej si– tu máš kohouta!―–Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta.
- Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!
- Liuku: 2
- !!!!
- A zas do hrozného křiku–„I bodejž tě sršeň sám–!Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!
- Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka! ―–A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká.
- Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba ;o berličce, hnáty křivé, hlas– vichřice podoba!
- Dej sem dítě
- Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.
- A vinouc je, zpět pohlíží–běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž– a již je vzápětí.
- „Dej sem dítě!―–„Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!―Div že smrt jí neovane, ejhle tuť– Polednici!
- Liuku: 3
- Již vztahuje po něm ruku–matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!―klesá smyslů zbavena.
- Tu slyš: jedna– druhá– třetí–poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí–táta vchází do dveří.
- Ve mdlobách tu matka leží ,k ňadrům dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě– zalknuté.
- Liuku: 0
- o