Dystopian literatura je rychle rostoucí sub-žánr populární fikci. Autoři často používají dystopias ke sdělování informací o světě, ve kterém žijeme dnes.
Dystopias jsou extrémně chybné společnosti. V tomto žánru, nastavení je často klesl společnost, obvykle dochází po velkém měřítku válce nebo jiné hrůzné události, která způsobila chaos v bývalém světě. V mnoha příběhů, tento chaos vede k totalitní vládě, která předpokládá absolutní kontrolu. Nedostatky v této jakési dystopia se točí kolem útisku a omezení svobody ústředními orgány.
Příklad: „The Party není zájem o zjevné aktu: myšlenka je všechno, co záleží. Nechceme jen zničit své nepřátele; můžeme změnit.“
Příklad: „Jednoho dne, pomyslel si Winston s náhlým hlubokým přesvědčením, bude Syme se vypaří. On je příliš inteligentní. až příliš jasně vidí a mluví příliš otevřeně. The Party nemá rád takové lidi. Jednoho dne zmizí. To je psáno v jeho tváři.“
Příklad: Román byl publikován v roce 1949, poté, co na konci druhé světové války. Má v úmyslu, že atomová světové války došlo v průběhu roku 1950, a předpokládá svět v roce 1984, která byla rozdělena do tří sekcí: Oceania, Eastasií a Eurasie. Jedna část území v severní Africe do Indie je sporná a hádal se kvůli neustále.
Příklad: „V tuto chvíli se celá skupina lidí, kteří se vloupal do hluboké pomalu rytmicky skandovat:‚! BB ... BB ...‘Byl to refrén, který byl často slyšet ve chvílích drtivé emoce. Částečně to byl jakýsi hymnus k moudrosti a vznešenosti Big Brother, ale stále to byl akt self-hypnóza, úmyslné utonutí vědomí prostřednictvím rytmickým hlukem.“
Příklad: „tvrdil Strana, samozřejmě, že osvobozena Proléti z pout. Před revolucí, byli odporně utlačovaní kapitalisty, kdyby byli hladoví a bičoval ženy byly nuceny k práci v uhelných dolech ... děti byly prodány do továren ve věku šesti let.“
Příklad: „Jsme přesvědčeni, že tam je nějaký druh spiknutí, nějaký druh tajné organizace pracovat proti strany, a že jsou do něj zapojeny. Chceme ji připojit a pracovat pro ni. Jsme nepřátelé strany. My nevěří v principy Ingsoc. Jsme si myslel-zločinci.“
(Tyto pokyny jsou zcela přizpůsobitelné. Po kliknutí na „Kopírovat aktivitu“ aktualizujte pokyny na kartě Upravit úkolu.)
Vytvoření scénáře, který ukazuje šest prvky dystopia v roce 1984.
Propojte zkušenosti studentů s koncepty dystopie odkazem na populární filmy, televizní pořady nebo zpravodajské události, které odrážejí témata utlačování nebo omezených svobod. To pomáhá studentům spojit abstraktní nápady s reálným světem a zvýšit zapojení.
Povzbuďte studenty, aby sdíleli příklady aktuálních událostí nebo historických okamžiků, které odrážejí dystopické prvky. Pomozte jim identifikovat podobnosti a rozdíly, podporujte kritické myšlení a hlubší porozumění žánru.
Požádejte studenty, aby ve skupinkách vynalezli vlastní dystopickou společnost pomocí sdíleného dokumentu Google nebo papírové tabule. Nechte je popsat pravidla společnosti, vládu a každodenní život, podporuje to spolupráci a kreativitu.
Poskytněte studentům vizuální nástroje, jako jsou Vennovy diagramy nebo mapy příběhů, aby spojili prvky dystopie z literatury s příklady z výuky. To podporuje organizaci a pomáhá vizuálním studentům pochopit složité myšlenky.
The main elements of a dystopian society include oppressive government control, restriction of independent thought, loss of personal freedoms, enforced conformity, portrayal of society as a utopia by authorities, and a protagonist striving to restore normal life. These traits are often set in a post-war or chaotic world.
George Orwell’s 1984 exemplifies a dystopian society through strict government surveillance, suppression of free thought, loss of individuality, and manipulation of truth. The Party maintains absolute control, creating a fearful and oppressive environment for citizens.
In 1984, the Party functions as the totalitarian regime that enforces conformity, monitors citizens, controls information, and punishes dissent. Its primary goal is to maintain power by eliminating personal freedoms and independent thinking.
Students can identify elements of a dystopia in 1984 by looking for examples of government oppression, lack of freedom, propaganda, enforced conformity, and the protagonist’s desire for change. Illustrating these elements and writing descriptions helps demonstrate understanding.
Authors use dystopian settings to highlight flaws in current societies, warn about the dangers of unchecked power, and spark discussion about freedom and human rights. These stories encourage readers to reflect on real-world issues and imagine alternative futures.