Jmenuji se Milada Horáková. Jsem právnička, mám dceru Janu a manžela Bohuslava Horáka. V roce 1940 jsem byla zatčena gestapem společně se svým manželem a byla jsem převezena na výslech. Byli mě, týrali, ale stejně jsem nic neřekla. Po atentátu na Heidrycha jsem byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně. V roce 1945 jsem se konečně vrátila domů.
Jsem Klement Gottwald, nově zvolený komunistický prezident. Tím, že jdete proti našemu režimu, nerespektujete pravidla a říkáte o nás lži. Budete vězněna, vyslýchána a následně popravena. Už ve vládě nemáte žádnou moc a jestli toho nenecháte, ponese následky celá vaše rodina.
Celý život bojuji pro svou pravdu a opravdu se jí nehodlám vzdát. Všichni v mém okolí mě podporují, přeci jenom jsem právnička a o potřebách lidí toho dost vím. Vy jenom disrespektujete, dirigujete a všem ubližujete. Tuhle vlast jsme si nevybojovali, aby jste ji zničili
Měla ses vzdát mami, tohle jme teď nemuseli vůbec zažívat.
Jano, maminka to udělala pro tebe. Vždycky a pořád na tebe budeme myslet.
červen 1950
Alespoň všichni budou vědět, že jsem umřela se svou pravdou, o kterou jsem bojovala celý svůj život. Až umřu, má sestra vám dá dopisy, které jsem vám napsala. Moc mi budete chybět