ORFEUS A EURYDIKÉ
Storyboard Text
- Proto není divu, že nikdo neuměl tak krásně zpívat a hrát na lyru jako Orfeus. Nikdo na celém světě., mu dala do vínku okouzlující hlas a sám bůh Apollón ho vyučil hře na lyru.[2]. Jeho matka, slavná Múza Kalliopé[1]DÁVNO, VELMI DÁVNO je tomu, co žil na světě Orfeus
- Když Orfeus hrál nebo zpíval, lidé ani nedýchali. Ale kdyby jen lidé! Kouzlo jeho písně přilákalo i ptáky a zvířata. Jestřáb přestal pronásledovat holubici, zkrotly dravé šelmy a také ryby ve vodě pluly blíž k místu, odkud zazníval kouzelný Orfeův hlas.
- Najednou Eurydiké bolestně vykřikla. Rychle uskočila, ale bylo už pozdě. Uštkl ji do kotníku had, který se vyhříval v trávě.„Orfee, můj drahý Orfee!“ ozvalo se smutně a naposledy lesem. Na víc jí už nezbylo sil. Prudký jed působil rychle v celém těle. Eurydiké klesla na zem a obestřely ji mrákoty. Zanedlouho umírala.
- Kdo by se tedy divil, že jeho píseň okouzlovala i víly ve vodách, v horách a v lesích. Nejkrásnější mezi vodními vílami se jmenovala Eurydiké. I ta připlula ke břehu, když jednou zaslechla Orfeův hlas. Vystoupila z vody, přiblížila se k Orfeovi a již se od něho nehnula. Jeho umění jí učarovalo.
- Eurydičino okouzlené srdce vzplálo k Orfeovi nejhlubší láskou a stejně tak miloval i Orfeus Eurydiku. Zpíval a hrál o štěstí jejich vzájemné lásky. S jejím jménem na rtech usínal, s jejím jménem na rtech se probouzel. Potom slavili svatbu, na níž byli hosty i bohové, a Eurydiké byla od té chvíle jeho ženou.
- Jednou musel Orfeus odejít na několik dní z domova. Eurydice se stýskalo a den za dnem se jí nekonečně vlekl. Přece se však přiblížila toužebně očekávaná chvíle, kdy se měl Orfeus vrátit. Eurydiké se rozhodla, že mu půjde naproti. Když odcházel, prosila ho, aby se vracel stejnou cestou. Dobře si ji zapamatovala, neboť se za ním po rozloučení ještě dlouho dívala.
-
-
Over 30 Million Storyboards Created
No Downloads, No Credit Card, and No Login Needed to Try!
