Léta šli a král postupně stárnul a syn stále nikde. Jednoho jarního rána, když se král procházel po zámku, jako každé ráno, za ním přiběhla královna s radostnou novinou.
Esi to bude další dcera, tak si hodím mašli...
Král byl z noviny ohromně nadšený a ihned se začal modlit, aby se mu narodil syn. Nechal vyhlásit státní svátek a nařídil, aby se lid 3 dny a 3 noci jenom radoval.
Budeme mít miminko!
Doufám že se nebudu muset dělit o pokoj!
Rok se s rokem sešel a královi se opravdu narodil syn. Rozhodl se, že ho pojmenuje sobecky po sobě, bo přece neexistuje legit lepší jméno. Bude to Václav. A tak se i stalo. Konečně měl král všechno po čem toužil a jeho život byl kompletní. A jak si předtím říkal, co všechno Vašíka naučí, to také dodržel.
Koukali spolu na Game of Thrones, Peaky blinders, papkali spolu domácí pistáciovou zmrzlinu, a společně obdivovali pověšený plakát Toma Hankse. Ale opět nebylo všechno růžové tak, jak se zdálo. Čas plynul dál a malý Vašík rostl, rostl, rostl až vyrostl.
Sry snažila sem se
No to ti to trvalo!
Mám hlad more
Budeme si hrát?
Nevyrostl moc do výšky, jako do šířky. Ale úplně tlustý taky nebyl. Takový trochu váleček. Jenže jak šel ten čas, tak král stárnul a už ho nebavilo si s malým Vašíkem hrát. Také se musel věnovat kralování a zkrátka už mu nezbývalo tolik volného času. Vašík si chtěl hrát i se sestrami, ale ony byly o dost starší a tak v té době měly jiné zájmy. Často se proto Vašíkovi pošklebovaly, dělaly mu různé naschvály a celkově se s ním bavit zkrátka nechtěly.